Kačná jama, jeskyně a vojenské pevnosti Slovinska a Itálie

Na začátku prázdnin 2009 zorganizovala Pánivská skupina (ZO 6-19) čtrnáctidenní explorační akci za koncový sifon Cimmermanova rovu v Kačné jamě. Akci předcházela přípravná akce v červnu, kdy se do rovu transportovalo potápěčské vybavení, čluny a bivak. Cestou se vystrojovaly lanové traverzy a natahoval telefoní drát. Pár členů z našeho Tartarosu se rozhodlo dílem akci podpořit. Za skupinu celkem se zúčastnili 4 členové a dva hosté. Podrobný popis akce s jejími výsledky a účastníky přednesou v brzké době její hlavní organizátoři Petr Polák a Tomáš Roth z Plánivské skupiny. Této skupině náleží největší zásluhy za organizaci a za vykonanou práci i objevy na uvedené lokalitě.

My jsme počítali pouze se čtyřdenním pobytem a jedním sestupem, takže zde uvedu celou akci ve Slovinsku a Itálii, tak, jak jsem ji viděl já....

Cestu jsme provedli dvěma auty, jedno odjíždělo již 3.7.09 brzy po ránu a mělo za úkol na místě domluvit s organizátory naši konkrétní výpomoc na akci. Druhé dojelo v sobotu po půlnoci, protože osádka auta musela ještě pátek odpoledne trávit prací. V sobotu ráno okolo 11. hodiny jsme již slaňovali do vstupní propasti.

Sobota 4.7.09: Naši sestavu doplnili Pólo s Lenkou za Plánivy a Jirka s Tomášem za Plzeň. Už v prvním bivaku jsme se rozdělili, protože by jsme se stejně všichni nevešli do člunů. Na suché straně jeskyně jsme zatím zůstali já s Vaškem. Náš úkol byl uklidit první bivak a zakopat karbid. Odpad jsme separovali, díky tomu byla nalezena půlkilová flaška se zdravým karbidem. Nález měl cenu zlata, mohl jsem o den déle svítit a šetřit tužkovky na focení. Protože jsme měli do večera volno (loď podle původního plánu měla pro nás připlout v 9.00 ráno) provedli jsme fotodokumentaci chodeb pod bivakem, v Saturnu. Podrobně jsme prozkoumali odbočky a tektoniku v Saturnu a zejména ve Spodním rovu. Na fotografování zbyl čas i na aktivu Reky. Zalehli jsme kolem půlnoci. Ostatní transportovali výstroj k sifonu Cimmermanovým rovem asi do tří ráno.

Neděle 5.7.09: Po drobných peripetiích byl zprovozněn telefon, ze kterého jsme se dozvěděli, že člun pro nás přijede až ve tři odpoledne. Protože jsme už byli na cestě, nafotili a znovu důkladněji prolezli Spodní rov. Člun přijel přesně, ven šli Tomas, Švorcák a Skafi. Nám bylo jasné, že s prací už příliš nepomůžeme, bude to spíš jen exkurze. Třetí bivak jsme našli v pohodě. Věnovali jsme se focení, prozkoumali jsme odtoky pod Lojzovým Podorem. Nejzajímavější je ponor asi 20m nad dnem přístupové chodby, kde jsou pod tlakem narvány obrovské kmeny do zdánlivě slepé chodby. Zde a pak u paty suťáku vpravo jsou jasné povodňové odtoky. Možná při troše trpělivosti, štěstí a za bzukotu motorové pily se podaří tuto dřevěnou zátku překonat. Pólo s Lenkou zatím dolezli komín kam až to šlo, Plzeňáci provedli variant výstupu vlevo. Cestou ven jsme potkali útočné potápěčské družstvo a na zátah vylezli až na povrch, kde jsme stanuli ve 2.00 nad ránem.

Pondělí 6.7.09: Odpočinkový den. Ošetření výstroje, pak jsme si vyjeli k Jadranu ke městu Pirana. Pěkná koupačka u moře a prohlídka města. Počasí se odpoledne zhoršilo, čekali jsme zda bude potřeba pomoct nějak, něco retransportovat, ale zatím všechno probíhalo podle plánu.

Úterý 7.7.09: V jeskyni zatím všechno v pořádku, jen zvýšený průtok na Reke a zprávy o objevech. Jdeme si prohlídnout jeskyni Divača, která je přímo u tábora. Odpoledne vyjedeme prakticky přes kopec na Škocjanské jame. To už docela regulerně prší, potom ještě do večera dvakrát. Přišla fronta. V jeskyni se zatím vyčkává na pokles vody a nejsme potřeba, my se tedy loučíme a akci na Kačmě končíme. Škocjanske jame je unikátní přírodní výtvor. Působí dojmem až 100 i více merů hlubokého rozeklaného podzemního kaňonu. Voda je z povrchu teplá a vytváří všudypřítomný mlžný opar, jež se po jeskyni pohybuje všemi směry. Původní vstup do systému je ponorem ve dně závrtu. Postupně se po mnoho let zdolával po vodě a pro bezpečnost při bouřkách se začalo s vydlabanými a vyželezenými feratami. Asi nejbizardnější musel být objev horního patra (současného vstupu), které bylo zdoláno rovněž lezecky a vystrojeno železem. Patro je zarváno krápníky a je perlou celé prohlídkové trasy. Po slevě za průkazky ČSS bylo vstupné 10 Euro. Večer jsme se přesunuli do bývalého vojenského prostoru v pohoří Javornik.

Středa 8.7.09: Protože v noci nepršelo, ale rovnou chcalo a nevlídné počasí pokračovalo až do oběda, byli jsme rádi za nabízené pohodlí stavbě neznámého původu. Pravděpodobně to byl štáb týlového vojska s pozdějším pokusem o rekonstrukci a přístavbu. Díky nové střeše jsme byli zaopatřeni na suchu další noc. Odpoledne jsme vyjeli na nákup a exkurzi do Černianského polje a jeho odtokovou jeskyni Velkou Karlovici. Vstup je obří betonovou rourou a po prolezení česlem. Dál už pokračuje normální jeskyně povodňovým a bohatě vyzdobeným patrem. Aktivní tok je asi o 2-4m níže a teče polozanesenými kanály. Jeskyni neznáme a tak hodně bloudíme i fotíme. Lokalita má údajně délku 9 km, my jsme prolezli asi km 1,5. Ve dvou místech se končilo sifonem (vody bylo asi opravdu místy více), v jedné chodbě poměrně velké, bylo mnoho hlubokého bláta a plazení v něm jsme brzo vzdali. Noc opět na Staré chyži, jak se budova jmenuje. Jinak Javornik je kopcovité vápencové pohoří s mnoha závrty a krasovými jevy. Jako bývalé vojenské území ja naprosto opuštěné a pravděodobně příliš neprobádané.

Čtvrtek 9.7.09: Přejezd na severozápad. Cestou návštěva jeskyně Rakov Škocjan. Lokalita je vlastně zmenšeninou Škocjanu, dlouhý říční tunel se táhne stovky merů po i proti proudu 50-70m pod povrchem. Celkem je zde prolomeno asi sedm propastí na povrch, mnoho oboček a suchých etáží. Proti proudu se dostat daleko nedá, v jedné z jam je odbočka se zamčenou brankou. Na aktivu rovněž, krkolomným traverzem se dá dostat k zakotvenému a samozřejmě zamčenému člunu. Jinak v pohodě, po jeskyni částečně vede stezka a mosty, přístup je ze dvou propastí a pro delší akci to chce vlastní člun. Dále povrchovka u Narvalní (národní) památky Most a jeskyně Tkalca jama. Obří skalní most byl původně součástí klenby jeskyně, pak se zřítil. Tkalca jama začíná po 300m brodění dál. Je dlouhá ponorná, asi 3km, ale po 400m je stejně sifon. Opět podobné oběma předchozím jeskyním, naštěstí je možné vylézt po ferratě jedním z komínů. Přejezd na řeku Soču, v noci se opět kazí počasí.

Pátek 10.9.09: Noc na břehu Soče nad Tolminem. Dopoledne prší, návštěva vojenského muzea v Kobaridu, docela doporučuji, návštěva přinese velmi silné zážitky hlavně pro ty, co se v místních horách pohybují často. Pevnost Kluže a zejména výstup k pevnosti Fort Hermann. Kluže (Fort FLITSCHER KLAUSE) je udržovaná stavba s malou expozicí, zato zničený Hermann nadchne svou polohou a zchátralostí. Od roku 2006, kdy jsem tu byl naposled proběhly nějaké změny směrem k udržení objektu v přijatelném stavu. Nejzajímavější je celý styl dvoupatrové stavby, včetně obřích žulových kvádrů, jimiž byly obloženy minometné střílny. Za zmínku stojí i opevněný tunel, jímž vede na Hermann přístupová cesta. Sedlo Predel a pevnost PREDILSATTELv sedle. Jednopatrový betonový monolit s mnoha kasematy také stojí za vidění, je to však více strohá pevnostní bašta. Stejně tak malá pevnůstka AIBLSCHLUCHT u Lago di Predil, kde jsme strávili noc. Tato sloužila spíš jako ochrana dopravní tepny do Itálie, nikoliv jako strategické místo. O všech vojenských objektech z 1. sv. války (některé byly použity i později) se nebudu rozepisovat, odkazy lze bohatě dohledat na internetu. A taky tomu tolik nerozumím.

Sobota 11.9.09: Konečně pěkný den hned po ránu. Odjezd na sedlo Sella Nevea, výstup na Riful Corsi a pokus o výstup na Jof Fuart (2666). Cestou jsme si prohlídli několik opevněných štol se střílnami, pozůstatky poziční 1. sv. války, zejména zákopy a zcela rozpadlou pevnůstku Fort Mose. Na Fuart jsme se z časových, technických a povětrnostních důvodů nedostali a zůstali jsme asi 200m pod vrcholem. Snad někdy příště, ale stejně jsme za dnešní den viděli hodně. Noc u lago de Predil, v noci opět bouřka.

Neděle 12.9.09: Tarvízio a pevnost Fort Hensel. Tato málo známá pevnost je mezi Santa Caterina a Malborgetto. Je to komplex opevněných budov, věže a příkopů na hřebeni k Alpe Preola (1302). I toto místo má své genius loci, je relativně ještě stojící, avšak zub času je nemilosrdný. Některé budovy se podobají zarostlým chrámům v Indickém Angkoru. Jedno pásmo se táhne po hřebeni a pravděpodobně krylo přístupy z Rakouské strany. Týlová část pevnosti je opevněna také a navzájem propojena štolami. Průchod dnem údolí byl kryt další třípatrovou pevností. všechny propadlé podlahy jen umocňují monumentální dojem z této obrovskí stavby. Pod hřebenem byl později proražen silniční tunel, otřesy z ražby už jen dokončily dílo zkázy. Stavba stojí, ale má odzvoněno a rozhodně stojí za prohlídku (je dobrá přílba a světlo). Pod pevností jsou ještě mladší rozsáhlé betonové bunkry, které byly vybudované později. Jeden je ještě vybaven moderní vzduchotechnikou a elektroinstalací, ostatní jsou zamčeny. Odpoledně odjezd do Brna.

Takto proběhla příjemná týdenní dovolená ve Slovinsku a Itálii, nezbývá, než se tešit na další akci v Kačmě a hlavně na lepší podzimní počasí na horách. Naší akce se zúčastnili: Martin Švorci Škrobák, Vašek Dobeš, Magdalena Waki Karelová, Tomas Gavlas, Pavlína Skafi Roháčková a moje maličkost....

Moje fotoalbum z podzemní části výpravy je na Rajčeti tady:

Moje fotoalbum z pevností, hor, moří a jiných končin je tu:

Možná přibude galerie Švorcáka, Waki, anebo Skafi:

Forty Hermann, Predil a Hensel na tomto odkaze:, nebo tady:

Souhrnná nformace o akci na Kačné jamě na plánivském webu je zde: