Jeskyně Vilémovického propadání:
Jeskyně číslo : 901
Jeskyně je objevena a mapována 26. 12. 1968. V době (do srpna 2003) je vchod zavalen, pracuje se velmi intenzivně na jeho znovuotevření ZO 6-06 Vilémovickou pracovní skupinou. Znovuotevírkových prací jsem se 2x také zúčastnil.
Vchod leží v cca 490 m.n.m, výška úrovně planiny v místě vchodu je 497 m.n.m. Dno jeskyně podle mapy je v –77,72m tudíž 412,28m.n.m. Z toho vyplývá výškový rozdíl mezi Malým vývěrem(345 m.n.m ) na dalších 67 výškových metrů. K dispozici je mapa jeskyně v měř 1:200 od J. Baláka.
30.8.2003 byla Vilémovickou skupinou jeskyně opět zpřístupněna, vstupní část byla uzamčena, sonda vyskružována a opatřena žebříky.
7.12.2003 Autor navštívil poprvé fyzicky lokalitu, spolu se dvěma průvodci ZO 6-06 ČSS Vilémovická a s jeskyňáři skupiny Tartaros. Exkurze byla pracovní, skupina na povrch vynesla 200m hadic z neúspěšného čerpání koncového sifonu. Dále nám bylo umožněno shlédnout podstatnou část jeskyně:
Nynější vstup tvoří 9m hluboká vyskružovaná šachta, která ústí do šikmo ukloněné chodby dvakrát meandrující k Z. Kanál (60x60) je založen na nekompaktních lavicovitých šikmo uložených vilémovických vápencích. Ve dně jsou bloky sutě a povrchové jíly. Po 18m se dostaneme po překonání menší kaluže do rozměrné chodby o šířce kolem 3-4m, výšce 1-3m, západním směrem. Chodba je šikmo ukloněná, paleoříční, sekundárně upravená kombinovanou korozí. Její začátek netvoří vstupní kanál, ale rozměrná stoupající chodba za louží vlevo a končící závalem. Směrem kupředu chodba lehce meandruje, ve stropě je klenba přecházející v mohutné stropní koryto a poté v několik komínů. Zde je mírná sintrová výzdoba, a útvary připomínající nickamínek.
Koridor končí po 40m stupněm 5m hlubokým a shlukem řícených rozměrných bloků (masivní vilémovické vápence). Nad stupněm je krátká odbočka k JZ, pravděpodobně přítoková. Schod vznikl prudkým poklesem erozní báze, při zachovalém sklonu stropu. Není zde patrno skalní dno, jen sutě, prostory jsou značných rozměrů. Ve dně se objevují písčité vytříděné sedimenty, vápencové a kulmské štěrky.
Hlavní chodba stáčející se k SZ zde prudce mění směr na SSV a prudčeji klesá. Ve stropě jsou skalní okna – zbytky horní úrovně, která se pozvolna napojuje na spodní. Po 20m je vysoký, korozí tvořený komín (2x3m), pod ním fantastické zemní pyramidky. Tvar chodby se zmenšuje, má gotickou klenbu a ve dně přibývá skalních bloků. Tyto jsou vypadlé z komína, jehož nástup je cca 45m od stupně. Vstup do komína má rovněž gotickou klenbu, můžeme zde po balvanech prolézt úzkými škvírami cca 9m vysoko. V závalu je slyšet proudící voda. V minulosti byly pokusy zával překonat (zbytky výdřevy). Dle mapy však tato chodba pokračuje Přítokovou chodbou před koncovými partiemi viz popis níže.
Od zalomení chodby pokračujeme k JV menší chodbou (2,5x0,8m), která představuje starší nezahloubenou úroveň. Je zde bohatá sintrová výzdoba, chodba mírně klesá a v hl. 30m pod povrchem se stáčí zvolna k SV kde po 25m končí 5m hlubokým stupněm. V přímém směru chodba pokračuje kanálem cca 1x2-3m, který velmi mírně stoupá k SSV a končí suťovým kuželem, v suti jsou patrny úlomky sintrů i kulmské valouny. Dno tvoří plastické okrové až okrovočervené jíly pokryté tenkou vrstvou podlahových sintrů a jezírek Nelze zde jednoznačně určit směr toku, ale je možná i varianta, že se jedná o starou říční etáž.
Stupeň vznikl pravděpodobně opět prudkým poklesem erozní báze podél vrstevních ploch k SZS zde jsou již tmavě šedé až tmavé lavicové vápence vilémovické, hojná fauna. Charakter se prudce mění, pokračuje odtud úzká meandrující chodba k SSV dlouhá 100m. Rozměry 0,5-1 x 2-5m, sklon z –39m až do -61m pod povrchem.Dno je vyplněno blokovou sutí, povrchovými spláchlými blátivými sedimenty. Sintrová výzdoba je překryta černou mazlavou hmotou, pravděpodobně organického původu (nacházíme se pod obcí Vilémovice s odpady napojenými do trativodů). Ve stěnách je několik odboček a tlakových kanálů. Tektonických puklin minimálně, pouze v první polovině jedna výrazná, vedoucí asi ke předešle popisovanému závalu. Zhruba za polovinou meandru jsou dva skalní 1 a 1,5m hl. stupně, mezi nimi je velmi výrazná puklinová odbočka vpravo.
Odbočka končí 20m vysokým komínem (není v mapě). Pomocí žebříků se dostaneme přes dva balkony do spleti blátivých chodbiček, z nichž jedna vede visutým oknem do rozměrné chodby (2x2, později až 2,5x5m). Dno pokryto drobnou sutí, žluté až okrové sedimenty – plastické jíly. JZ směr stoupá a končí závalem (mladší záležitost, slyšet je tekoucí voda). Jedná se zřejmě o horní část popisovaného závalu. Opačným směrem přijdeme sestupnou chodbou až k rozměrnému dómu, který je na konci meandru, staneme na balvanitém balkonu. Nelze tudy sestoupit. Je možné, že se jedná o fragment horního patra, který je částečně zařícený do spodního (výrazná V-Z a S-J dislokace puklin to umožňuje). V protější stěně jsou vidět skalní okna.
Po návratu pokračujeme meandrem a dalším stupněm těsně před dómem na rozcestí. Vpravo lezeme vzhůru na skalnatou polici a odtud stupňovitě do největšího dómu. Tento je založen na výrazné V-Z tektonické poruše a menší S-J dislokaci. Dóm má rozměry zhruba 3x15m ve směru od police k S a cca 2x15m kolmo na hl. dislokaci, především v Z směru. Výška je kolem 25 –35m. Skalní okna jsou vystrojena velmi starými lankovými žebříky, polohově jsou v hl. směrech ve výšce okolo 15-18m nade dnem. Dno je -49m pod povrchem, je pokryto jílovitými fluviálními sedimenty, které byly vytěženy ze dvou odboček. Profil původního dna (a původní uložení) není nikde patrný, je tu větší množství uloženého materiálu.
Směrem Z je kopaná sonda přímo v hlavní tektonické poruše, která vede šikmo dolů v profilu 1x1m, šířka je omezená velikostí pukliny, dno tvoří jílové sedimenty bez písků, kulmů a vápenců a nejsou ani nijak vrstvené. Sonda končí po 20m v sifonu skapové vody. Pracovníci se zde pokoušeli dostat za odtokový sifon, kam tato část směřuje.
Směrem S vede též cca 20-25m kopaná chodba, která se po 8m rozdvojuje. Ve stropě jsou volné kaverny, sintry zalité pokračování úzkými kanály vykazuje slabý průvan ven. Na konci levé větve je 5m propástka, končící v dómku. Vše kromě stropních kaveren bylo ucpáno jílovitými sedimenty jako v předešlém případu. Jsou zde i sintrové úlomky a ve dnech dómků jsou řídce vrstvy kvartérních uloženin – štěrků menších rozměrů. Mezerní hmota písčité jíly. Za zmínku stojí značná mocnost těchto sedimentů neznámé hloubky v 430-440m.n.m. Složení jílových sedimentů je podobné jako v hale závrtu Společňák . Obě tyto sondy nejsou v mapě.
Vrátíme se přes polici na rozcestí. Odtud pokračujeme o poznání širší (1x3m), slabě meandrující chodbou 45m k JZ na aktivní tok v jeskyni. Vlevo se dostaneme proti proudu užším průlezem Přítokovou chodbou přes dvě sintrové hráze do šířaviny 5x20m o výšce okolo 3m. Chodba stoupá, vpravo je velmi výrazná, až 2m vysoká štěrková, částečně zasintrovaná terasa. Ve dně proudí voda z ponoru. Konec chodby je v závalu, který je zřejmě totožný z dříve popisovaným, voda padá z 5m vysokého komínu ve stropě.
Po proudu můžeme pokračovat velmi nepříjemnou šikmo uloženou vodní plazivkou až ke koncovému sifonu v hl. -77,72 v 412,28 m.n.m. Chodba má rozměry cca 50-80 x 50cm, dlouhá je 30m vedoucí severním směrem pod sklonem -10°. Dno pokryto propranou vápencovou sutí s kulmskými valouny. Proudí zde voda o intenzitě do 3lt/s.
Koncový sifon je nevýrazný, chodba o stejném profilu se náhle zanořuje do tůně, kde končí. Vpravo lze sifon oblézt úzkou, blátivou a kopanou plazivkou zvanou Rohlík do uměle rozšířené propástky, která končí opět hladinou. Sifon byl čerpán do hl. 6m, kde tůň i propástka se spojily a končily v blokové suti.Dle organických zbytků na stěnách zde voda kolíše minimálně max. do výšky 3m. Nad propástku lze ještě vylézt cca 4m vzhůru, kde je výrazný zařícený komín, pravděpodobně J strana popisované tektoniky V-Z. Pro nedostatek místa zde nelze provádět jakýkoliv průzkum.
K následujícímu popisu sem použil výše uvedenou pracovní mapu v půdorysu. V mapě jsou k dispozici výškové údaje.
Další akce byla v dubnu 2004 se členy místní skupiny. Navštívena pouze vstupní část jeskyně, za účelem likvidace starých čerpacích hadic, kdy se Vilémovická skupina pokusila vyčerpat koncový sifon jeskyně. Hadice byly přesunuty na lokalitu Daňkův žlíbek.
12.6.2005 Exkurze do lokality k sifonu a do partií nad sifonem. Akce byla dokumentační. Dále byla probírána možnost provedení hydrotěžby v koncových částech jeskyně a pořízení mapoví dokumentace. Účastníci 4 členové Vilémovické skupiny a členové Tartarosu.
Fotografie z lokality jsou zde: