Jeskyně Daňkův žlíbek
Exkurze do této lokality proběhla dne 26.10.2002. Během ní jsme byli provázeni dvěma jeskyňáři Vilémovické skupiny (ZO 6 – 06 ČSS).
Vchod do jeskyně se nalézá při západním svahu stejnojmenného žlíbku jižně od obce Vilémovice. Vstupní šachta je zaskružována a uzamčená. Celá trasa jeskyně je bezpečně vystrojena žebři. Šachta má hloubku cca 12m, poté ústí do volné pukliny, zčásti vyplněné propranými vápencovými bloky. Vše je vyvinuto ve výrazných lavicovitých vilémovických vápencích. Odtud vede sestupná chodba, členitá a ve stropě je značné množství stropních kulis a příčných poruch. Dno je pokryto vápencovou sutí značně opracovanou vodou. V hloubce cca 30m je mírné zúžení, kde puklinová chodba plynule zaústí do modelovaného, mírně meandrujícího trativodu. Tento byl při objevném postupu místy v úžinách uměle prostřelován. Poté v přímém směru následují dva menší stupně kolem 6-8m v lité skále.
Při druhém stupni se výrazně mění charakter vápenců i celé jeskyně. Stěny tvoří již tmavé, pravděpodobně částečně křtinské vápence, deskovité s výraznými nekrasovými jílovitými proplástky a řídkou vrstevnatostí. Neobsahují žádnou paleofaunu, jsou víceméně svisle uložené a je na nich patrné úžasně bohaté vrásnění a tržené vrstvy vyplněné nevápencovou hmotou.
Nad 25m stupněm (nejhlubší stupeň) je výrazný přítok od S, který končí mocným závalem. Zajímavý je zde strop chodby, který tvoří antiklinála vápencové vrstvy. Dno tvoří šikmo uložené plochy cca 50° k J. Vápence zde jsou šedé vilémovické, deskovité, svisle uložené s břidličnými vložkami. Jednotlivé vrstvy obsahují břidličné vrstvičky kolmo na vlastní plochu vrstvy.
Těsně pod nástupem stupně bohatá fauna.
Pod propastí se jeskyně výrazně lomí k východu podél výrazné tektonické poruchy vyplněné kalcitem. Vápence opět tmavé vilémovické s faunou. Na opačnou stranu přijímá chodba další významný přítok. Jedná se o vzestupnou, mírně meandrující chodbu a rozměrech 30x80 cm, vytvořenou na rozpustnější vrstvě. Na stěnách zbytky autochtonních sedimentů, ve dně sintry a jezírka (chodba je údajně dlouhá 15m, pro nebezpečí zničení výzdoby dále nebylo prozkoumáno).
Propast pokračuje šikmo uloženým skalním dnem, chodbami o rozměrech 2x6-8m. Dno podél vrstev pokryto tenkou vrstvou sintru. Výrazná koroze sintru i dna. Odtud dále chodba klesá až na výrazné křížení puklin s vysokým dómkem. Ve vyšší úrovní je náznak patra, ale po přezkoumání se jeví spíše jako další přítok. Tento příkře stoupá několika stupni k severu podél svisle uložených vrstev až vbíhá do přítokové chodby. Zde po 50-ti m končí úžinou. Vytéká odtud nepatrný pramínek vody.
Pod odbočkou po klesání až 45° se nalézá rozměrnější sestupná chodba, cca 3x5m s puklinami ve stropu. Tato část má stěny mírně pokryté písčitými hlínami až jíly a je chudě vyzdoben sintry. Po pravé straně relikty říčních sedimentů (malá teráska), žádné stopy po stagnující hladině. Pouze ve dně chodeb jsou místy zaneseny valouny sluňáků do vel. 10 – 20 cm, úlomky sintrů a vápencové sutě. Z dómu pokračuje chodba výraznou sestupovou puklinou po skalním dně podle tektoniky k severu. V polovině je na příčné puklině založena větší prostora 8x15m, výšky kolem 25m s velmi vysokým komínem a dosud nelezenými okny. Odtud úzkými a nízkými průlezy ve dně prostory do další síně, spíše prodloužené chodby stejného směru. Zde je již menší spád cca 10° a chodba končí po cca 50m v sifonu.
Koncová část Daňkova žlíbku. Strop jde víceméně vodorovně, voda osciluje v rozmezí do 3m, soudě podle maximálního zabahnění v této výšce. Směrem výše už nejsou vidět vodní čáry. Sifon vytváří menší bahnitý trychtýř, ještě pod hladinou je vidět úžina. Sifon je situován kolmo k hlavnímu severnímu tahu. V přímém směru je možnost dalšího pokračování chodby. Spodní partie, jakož i velká část spodní úrovně je bez meandrů, což svědčí o velmi rychlém zahloubení toku. Spádový profil koncových partií je relativně horizontální, přesto však celkový spád jeskyně je strmý vzhledem k celkové délce i hloubce. Hloubka je cca 70m, při nadmořské výšce vchodu cca 480 m.n.m je tento sifon asi ještě 45 m nad Malým výtokem, kde pravděpodobně tyto vody vyvěrají. Každopádně situace nevypadá na hluboký, táhlý sifon, freatickou zónu či jiný způsob zaplavení.
Dne 18.11 2002 zde byl proveden potápěčský průzkum koncového sifonu. Pokus nebyl úspěšný, pod hladinou je skutečně úžina. V ostatních částech lokality jsou prolongační možnosti téměř nulové. Vzhledem k povrchu a ostatním lokalitám v okolí se jeví tato jeskyně jako mladší a hlouběji zaříznutý systém staršího ponoru pod Vilémovickým JZ družstvem (tento závrt dostal název AGRIS a otevírá ho skupina Myotis).
Září 2003: Členové ZO 6-10 Hluboký závrt zahájili lezení a dokumentaci komínů v hlavním dómu.Říjen 2003. Vilémovická skupina provedla čerpací pokus. Nad sifonem a v hlavním dómu byly vybudovány dvě hráze o obsahu cca 15 kubíků. Tyto byly během 30 min zaplněny vodou čerpanou el. čerpadlem. Voda poklesla o 1,8m, strop sifonu zde byl vodorovný, ze předu nárazově přitéká voda se značnými zvukovými efekty (mocné rány a kvílení), kapacita nádrží však nestačila. Práce byly prováděny za účasti členů ZO 6-16 Tartaros a autora.
Leden-říjen 2004: Vilémovická skupina zavedla do jeskyně zdroj proudu 380V a nainstalovala nejdříve dvě, poté i tři výkonná čerpadla a instalovala požární hadice. V současné době jsou zde nové „C“ hadice a tři čerpadla. Bylo provedeno celkem 6 pokusů o snížení hladiny. Za účasti Tartarosu, autora a dalších.
Prosinec 2004: Poslední sedmý pokus přinesl výsledek. Koncový sifon se podařilo vyčerpat kousek pod původní hladinu, která se čerpala ručně do nádrží. Sifon se stáčí k S až SZ, je poměrně mělký. Odtok končí v bahnité úžině, kde klesá strop. Stěny jsou dostatečně široké. Pokračování je již vzestupné. Ze předu se údajně vrací voda čerpaná na povrch z pukliny. Může se však jednat o zvodnělé štěrkopísčité sedimenty, které se odvodňují. Nebo se může jednat o přítok se závrtu Agris.