Exkurze do vývěrové oblasti Punkvy

31.01.2011 14:04

Velmi zajímavou akcí, která předcházela naší exkurzi byla dokumentace Punkevní stěny, prováděná pracovníky SJ ČR. Při tom bylo zdokumentováno několik jeskyněk na úpatí stěny (Flek, Blažek 18.11.2010). Jedna Z nich s číslem 347 byla dokonce opatřena dřevěnou brankou se záhadným uzamykáním. Po zběžném průzkumu bylo dosaženo vodní hladiny zhruba v úrovni Punkvy. Vyvstalo podezření, že hladina komunikuje s propástkou v přístupové štole Punkevních jeskyní. Tato propástka (j.č. 346) byl původně zasedimentovaný trativod pročištěný po nějaké větší povodni. Jeskyně má samostatné číslo 346. V polovině ledna byly hladiny všech vod v okolí orientačně zaměřeny (Skoupý, Mikeš), včetně trativodu v Předním dómu a hladiny Punkvy. Pracovníci SJ ČR měli zkusit tento víkend zkušebně snížit hladinu v j.346 za účelem zjištění vodních poměrů ve vývěrové Punkevní stěně a možnost odtokových poměrů s Punkvou. Na akci jsem se přihlásil, za její umožnění všem zúčastněným děkuji.

Nejprve bylo instalováno čerpadlo do jeskyně 346 a spuštěno. Jeskyně tvoří v podstatě jen sestupná skalní chodba na vrstevní ploše délky cca 7m o sklonu 40°. Tlakový kanál má rozměry 150x80cm a končí sifonem. Jeskyně je bez výzdoby, později byl její strop korozně přemodelován. Původně mohl sloužit jako jeden z pomocných vývěrů Punkvy, například při zaharazeném současném vývěru. Při troše fantazie, zrušení správní budovy, silnice, přístaviště, terasy a k tomu reliéf terénu vč. obnažených jeskyní vysoko ve skále, odvodňovací poměry tu musely být v dávné historii velmi dynamické. Něco jak v Rumunsku např. nijak nedotčený vývěr Galbeny.

Jeskyně 347 má dva vchody. Spodní leží na střeše přístupové pergoly do Punkevních jeskyní. Následuje meandrující vypláchlá a kamenitá chodba příznivých rozměrů. Ve stropě je soustava komínků a navzájem křížených puklin a bočních neprůlezných chodbiček. Po 25m vše končí 8m propástkou se sifonem. Absence sedimentů svědčí také o dávném paleovývěru, než se vodní poměry upravily do stávající podoby. Nad propástkou vede další soustava úzkých komínků a kaveren směrem k hornímu vchodu. Velkou zajímavostí jsou fosilní sintry a sintrové desky, hodně zvětralé a často ležící v těsné blízkosti vchodů. Díky dynamickému průvanu mezi oběma vchody je jeskyně naprosto vyschlá, mladší výzdobu tvoří aoerosolové jehličkové sintrové bradavice. Není známo, k čemu sloužila branka na jeskyni, protože se nikdy nejednalo o vstup do větší jeskyně, navíc byla uzavíratelná pouze zevnitř. Jinak čerpací pokus dopadl zatím negativně, hladinu se podařilo snížit asi o 10cm.

Dále jsme si mohli prohlédnout Krystalovou chodbu v Punkevních jeskyních. Jedná se pravděpodobně o vyšší patro odvodnění říčky Punkvy. Torzo úrovně bylo náhodně a přirozeně spojeno s Reichenbachovým dómem. Přispěla k tomu určitě i výrazná vertikální cirkulace srážkových vod. V okolí spojení je řada velmi krásných rourových komínů a chodeb (komín v Raiechenbachu i komíny na začátku Krystalové chodby). Chodba pak pokračuje asi 80m směrem JZ. Vede různými průkopy přes několik vyzdobených síní a příčných puklin. V polovině jsou dvě nehluboké propástky, pravděpodobně částečný pokles erozní báze odvodnění. Díky tomu jsou ve větší míře zachovány sedimenty v koncových partiích. I zde byly vedeny průkopy a lámány mocné sintrové desky. Pod nimi jsou pouze velmi jemné písčité sedimenty, štěrky možná budou hlouběji. Nejzajímavější je světle béžová vrstva písků asi 10cm hrubá, navíc nedrží přirozený sklon a spád ostatních vrstev, ani úroveň sintrů nad nimi. Všude jinde jsou stopy nánosů překryty vrstvam balvanů z rozchrastaných komínů, sintry a bahnem vzedmutých vod z jeskyně při historických zaplavováních.

Stav je tak zajímavý a nezbyde než vytvořit teorii o vyšší úrovni neznámého toku, jež reprezentují fragmenty jeskyní Podmůstková, ale spíš jeskyně Písečná vedle. Bývalé řečiště v Podmůstková je zarovnáno jednak mocnými odpadlými stropními lavicemi, jež se prolínají až do jeskyně Kuchařovy (kam asi vedl i pozdější odtok-přepad). Podporuje tu teorii i nová strukturní analýza propasti Macocha, zejména její JZ stěny (Sborník Speleofóra 2010 - Barák, Poul, Geršl, Pukaj). Zbytek je zanesen komínovými splachy, nad jeskyní byl přítok do Macochy. Možná úroveň se může pohybovat cca 385-390 m.n.m (vchod 397 m.n.m.). Dalším pokračováním patra může být tzv. Trubková chodba (sice 398 m.n.m, nicméně dno pokryto mocnými sutěmi, řečiště může být níže). Vlastní Krystalová chodba, dtto, na konci 385 s říčními sedimenty. Podle publikace Vývoj jeskynních systémů v severní části MK (Kalenda, Kučera, Mravec) by se mohlo s naprostou určitostí jednat o Střední úroveň III. Je to pěkné. V této souvislosti se zbývá ještě zamyslet nad pokračováním této úrovně. Malá Punkevní, popis bude následovat. Přes žleb Spodní patro Hamerníkové j. a j. písečná v Tunelu jsou trochu nízko, leč velmi podobný charakter výplní. Jiná úroveň a poněkud stranou je s trochou fantazie Erichova jeskyně, Spirálový a Čertův komín a jejich malá patérka na Vodní plavbě. Neznámá přítoková stěna nad Divočinou ve Skleněných dómech, Brandstäterův komín a celé patro Pershing tamtéž s odvodněním pod Chobot a dále...

Nezbylo, než si v neděli ověřit pár věcí návštěvou malé Punkevní jeskyně. Jeskyně vchod se nalézá až v 406 m.n.m s tím, že sedimenty se nalézají ještě o 5 m výše. Písčité vrstvy jsou velmi podobné jako v Krystalce. Jejich odnos do žlebu zřejmě zachránily fixované polohy sesintrovaných výpencových bloků v dómu malé Punkevní, jež vypadaly ze dvou souběžných poruch, tvořících hlavní dóm jeskyně. Problematická je právě ta výška, ale skutečně se asi jedná o shodný tok, nebo mohl být sutěmi Pustého žlebu natolik zahrazen, že se o 20m vzedmul. Vody opadly pak poklesem báze propástkami do další, rovněž neznámé spodní etáže v Krystalce.

Zde se rozcházjí dva mapové podklady: Mapová a postupně doplňovaná řada (1961-68, Pustožlebská skupina - Musil, Ryšavý, Fabík a Moučka, sk. Adast Adamov), kdy se konce obou jeskyní překrývají nad sebou, přesahují se o 20m a vedou po shodných tektonických liniích. Krystalka pak pravděpodobně ústí pod Malou Punkevní do neznámých paleovývěrů ukrytých pod žlebovými sutěmi. Jeskyněk je tu dost, asi tři. Sama Malá Punkevní je ve vchodu silně mrazově zvětralá, destrukturovaná, mohlo se původně jednat jen o tlakový vývěrvý kanál. Naprostá analogie je dole Punkevní stěna. Druhým podkladem je mapa v knize jeskyně (Hromas a kol.), kde jsou oba konce jeskyně od sebe vzdáleny asi 10m a v jiné tektonické dispozici.

Důležitá poznámka na závěr: Nejedná se o odborný článek, ani o odborné zpracování problému. Literatura a odkazy jsou uvedeny pouze orientačně a samozřejmě nejsou kompletní. Jedná se pouze o pokus amatérsky a subjektivně zhodnotit, nebo interpretovat tyto moje oživené poznatky z uplynulého víkendu. Jinak touto oblastí jsem se zabýval jako člen Pustožlebské skupiny v letech 1976-79. Každé dopňující znalosti i po této době jsou velmi poučné, nutné a nezbytné.