Dolný vrch, červenec 2014.

...Nad hlavou se hromadila těžká olověná oblaka. Mlha zamykala všechy orientační body, stejně spolehlivě jak nepřítel čas. Malé kapičky vody smáčely pytle z kozích kůží i jutové pláště poutníka. Staré muly bez pocitu radosti trpělivě vzhlížely k jihu. Starý Imre nacvičenými pohyby přitáhl kožené popruhy těžkých nákladů. Malá a plně naložená karavana se pomalým krokem dala do pohybu. Imre a stádo zvířat skládající se z sedmi mul, tří koz, psa a polodivokého prasete, všichni cestu znali velmi dobře. Letos tudy šel potřetí, po stém přechodu je přestal počítat. Věděl, že na tuto práci už nestačí, ale protože byl chudý a šetřivý, nikdy si nevzal pomocníka.

Imre drtil vztek mezi zuby. Šel jako poslední. Šéf kupců jej nechal na holičkách. Jeho náklad železných hřiven nebyl až tak lukrativní. Zima předběhla svůj čas, takže lehké a dráhé zboží už dávno přecházelo hřeben v dálce ke svým zákazníkům. Byl na území nikoho, nikdo tuto část stezky v kotlině mezi dvěma vápencovými hřbety nechránil. Hodně času ztratil oklikami, protože ohně v dálce považoval za tábory lapků. Tři muly zde ztratil. Jedna zřejmě snědla plesnivé seno a v křečích pošla, druhá se stala noční obětí vlka a třetí směnil se zlodějem za vlastní život. Náklad musel rozdělit. Postup se zpomalil a zbývala poslední překážka, poslední pás hor, poslední hřbet, poslední sedlo. Za ním už mírně zvlněná úrodná krajina Bódvy. Domov můj.

Na pokraji stoupání se mrholení přeměnilo v déšť a o malou chvili v sníh. Imre měl šílený hlad, byla mu zima a už úplně rozbil obě boty. Nebyl čas na jinou opravu, než dát nohy do pytlů a ovázat provazem. Stezka mizela pod bílou pokrývkou, klouzala. Spěchal, protože dny byly tak krátké. V půlce kopce začalo klopýtat nejstarší zvíře. Hůl byla zbytečná, nedodala nových sil a bití zahřálo pouze Imreho. Uvázal mulu na poslední misto karavany, pak jí odlehčil dvě hřivny aby ji nakonec musel přivázat ke stromu. Stezka tu vedla nad velmi strmou roklí. Nebylo jiné rychlé řešení. Do posledního depotu je hodina cesty, do tmy je hodina času, do zisku zatím chybí čtyři hřivny. Pak se vrátí. Náklad má pro Imreho nesmírnou cenu.

Ve velké prohlubni před hřebenem bylo poslední stanoviště. Chráněné před větrem, ohradou před šelmami, roubenou studnou a zemljankami přkrytými větvemi, listím a peřinou. Hořel oheň. Byl tu i jeho soused Harpy se svou karavanou. Zjevně v lepší kondici. Odpočatý vyčkával. Imre ho neměl příliš v lásce. Do ramen zařezané šňůry dvou pytlů jež vynesl, přesto ho poprosil aby se o jeho zvířata postaral, vysvětlil svůj stav a důvod potřeby se vrátit.

Doklopýtal zpět. Smutné oči byly kalné jak obloha a pokryté jíním. Pokoušel se uvolnit vaky zpod zvířete, ale nedařilo se. Chtěl odřezat popruhy, vyprostit zboží. Zvíře se však smeklo na sněhu a oba se zřítili do žlabu. O deset merů níže přimáčkla mršina Imremu nohu ke stromu. V lýtku pocítil ostrou bolest, obličej zabořil do sněhu a zuby nahmatal nějaký kořen. Trvalo to dlouho než se probral. Vzal nůž a začal řezat aby přežil. V nepřirozené poloze rozřízl břicho a vyvrhnul střeva. Dostal se k páteři a pomocí hřivny a nože ji rozdrtil. Zpod odlehčeného zvířete vyprostil svou mrtvou nohu, tři hřivny a vyplazil se zpět na okraj rokle. Ani si nevšimnul, že ta poslední se skutálela na dno.

Nevšimnul si, že přišlo ráno. Zem byla ještě měkká, nožem vyhrabal díru, ukryl do ní zachráněné zboží a zamaskoval. Vyzvedne si jej na jaře. S mrazem zčernalými prsty a tupým nožem rozřezal pytle na popruhy. Usekal větev přivázal ji ke zlomené noze. Vyrobil si berle a začal se plazit zpět k depotu. Trvalo mu to do večera, za ním krvavá rýha. Dva dny bez spánku, tři bez jidla a tábor byl prázdný. Podle ohniště a dalších stop ve sněhu poznal, že Harpy odešel už ráno. S vlastní karavanou, ale i s Imreho zbožím, jeho zvířaty i osobními věcmi. Plazil se prázdným depotem a odhaloval podstatné. Na oltáříku našel upatlanou hroudu kukuřičné mouky s kozím mlíkem. Oběť bohům. Nemělo smysl děkovat. Nebylo komu. Imre přesně věděl co se stane. 

Nikdo se nedozví, že Harpy šel v noci za ním, aby zjistil situaci. A přestože byl mladší a v lepší kondici, proč neslez dolů do rokle. Opravdu se o zvířata postaral s tou nejvyšší možnou láskou. Nikdo nebude vědět, proč tak náhle zbohatnul. Proč obdělává Imrova polička, aniž by použil jediný gram ukradeného zboží k jejich koupi. Zanikne Imreho dům i rodina. Poskoci náčelníka kupců je zlikvidují. Nikdo jim nevysvětli, že Imre jejich zboží neukradl a neutekl. Nikdo nebude hledat pravdu, protože ta se někde ztratila po cestě. Nikdo ji nedonesl do cíle...

...Imre snědl hroudu kukuřice, byl to přece dar bohům. Pokusil se přespat do rána v zatuchlé zemljance. Do skály vedle ní vyryl svoji obchodní značku. Pět křížků, jako pět hvězd v pětiúhelníku, ke kterým se ubírá každý rok na severovýchod. Dovnitř kroužek, kulatý symbol chleba a domova, když se navracel zpět...a v tom jsem se probudil s přeleženou nohou. O několik set a půlrok později. Bivak na velmi výhodném místě. Schován před větrem, sluncem, komáry. V místě vyvěračka a další potřebné věci. Přijeli jsme v noci se členy Speleoklubu Praha. Gabi jako vedoucí měl přijet až večer, zato nám domluvil pěknou páteční exkurzi.

Nejprve přesun zpět na Silickou plošinu před ves Silica. Návštěva velmi pěkné Majkovy jeskyně. Jsou nízké vodní stavy, takže jsme se dostali pohodlně a bez většího namočení k oběma sifonům. Cestou jsme se pokusili udělat pár fotek. Jeskyně a její okolí je geologicky, geneticky a hydrologicky poměrně složité, zajímavé, což nám bylo objasněno večer. Venku z jeskyně jsme krátce po poledni. Kolem projíždějící zamněstnanci plynovodu Družba nás upozornili na čerstvý propad vedle jejich měřící stanice. Kopou zde údajně Košice. Takže návštěva lokality. Dále přejezd k hájovně Závozné. Čas umí působit velmi pozitivně. Z kdysi nerudného a občas náladového hajného je bodrý stařík, který komunikuje, spolupracuje, radí a má rád čechou. 

Přesun k Mestské propasti a přečkání průtrže mračen u vchodu. Hloubka kolem -40m, s jednou novější odbočkou. Exkurze na dno s focením, přičemž do nové odbočky nikdo neleze. Je škoda pošlapat výzdobu, i když prolongace tímto směrem by byla zajímavá. Jde tu poměrně výrazný průvan, naopak kopalo se kdysi v protilehlém místě. Po vylezení na povrch zjišťuji, že se tu mocně prolongovalo i v bízkém okolí. Oblast je totiž extrémně zajímavá, protože míří do bílého místa v mapě mezi Silickou ledovou a Gombaseckou jeskyní.

Další návštěva míří na Kavčí propast (-12m a průběžně se zkoumá) a její okolí. Během přesunu nás dokonce vyhledal hajný u Mestské a vysvětluje cestu k další propasti, kterou údajně ještě nikdo nezná. A je tu podvečer, cesta přes Silici nemůže končit jinak, než v hospůdce. Je tu zase nová, už čtvrtá, co si pamatuji. Přejezd do tábora, kde nás už čeká Gabi s kamarádkou Taťánou. Takže byl ještě čas na kus řeči o krasu v okolí a jeho historii, promítnutí obrázků co baterky laptopu vydržely.

Má se bádat až odpoledne, protože Gabi odjíždí do Košic a studia rozhlasu k rozhovoru o jeho práci a Slovenském krasu. Je čas na procházku, povrchovou akci po okolí. Jdu sám, protože k tomu byly v táboře vhodné podmínky. Dojdu až k Slovensko-maďarské hranici. Stezka velmi utěšeně zarůstá, hraniční kameny jsou však poměrně nově překopané. Je to velký rozdíl od roku 1983, kdy jsem tu byl naposledy a patníky byly ještě československé. Po o čáře chodily třikrát denně hlídky, kontrolovaly a my přespávali na poľovnické chatě.

Návštěva jeskyně Czempész barlang (Pašerácká), asi 70m dlouhá sestupná a příšerně stará ponorová jeskyně. Leží už 20m v Maďarsku a tudíž v EU, tak jsem to neřešil. Každopádně je velmi zajímavá svou genezí a velkým spádem umožňujícím lezení po čtyřech a taky výzdobou. Návrat zpět nenápadným údolíčkem, které mi bylo povědomé. Kdysi se tu mohla u stěny zadržovat dešťová voda. Místo bylo bylo dobře chráněné a pravděpodobně upravené do roviny. Sem se také sbíhalo mnoho cest různého stáří. Nenápadné zašlé a časem setřené stezky na zvěř široké, na povoz úzké a strmé. Na dně rokle směrem k táboru na mě koukal z listí barevný kámen. Podle rezavé barvy nebyl vápencový a podle váhy už vůbec ne a já si vzpoměl na včerejší sen.

Vložil jsem kámen a zpět do listí. Třeba si ho duch Imreho někdy vyzvedne v jiném 3D levelu. Bylo odpoledne, čas bádání. Věnovali jsme ho průzkumu Břečtanové propasti v blízkosti tábora. Teoreticky by jsme tu měli narazit na pokračování vyvěračky pod táborem. Spodní část 8m hluboké studny totiž vypadá jako tlakový kanál, celá popast pak jako paleopovodňový vývěr. Kromě ni jsou tu ještě dva další - Psí propast a Povodňový vývěr. Průzkum zde příležitostně vedou členové skupiny Drienka už několik let. Celé vývěrové pásmo je pak zajímavé, potencionální odvodňované území poměrně velké.

V neděli zbylo na balení tábora, návštěva Pašerácké jeskyně zbytkem týmu, kteří ji nenašli včerejší den, odjezd do Brna a Prahy s krátkým zastavením v Gombaseku.

Účastníci akce:

Gabriel Lešinský, Tatiana Marková - Skupina Drienka

Pavel Kubálek, Jan Otava, Kamila Machová, Hana Jiráková - Speleoklub Praha

francimus - skupina Tartaros.

Fotky z akce jsou tradičně na Rajčeti:

Pavlovy fotky v albu na FaceBooku:

článek na FB: Komplex najnižšie situovaných priepastí v Slovenskom krase: