49. Jeskyňářský týden v Čachticích
Tradiční akce slovenských speleologů se tentokrát přesunula na jihozápad Slovenska do Čachtic. Organizátoři akce byli na místě od pondělí, běžní účastníci se začali sjíždět ve středu odpoledne. Program byl velmi bohatý na jeskyně v Čachtickém krasu a blízkém okolí. Organizátoři před akcí vydali informační brožuru, kde byla sepsaná historie skupiny, historie bádání na planině a v Čachtické jeskyni. Dále tady byla zmínka o geologii, hydrologii a stručné informace o jeskyních v okolí i o těch méně významných, takže bylo z čeho vybírat.
Zázemí tábora bylo dobře zajištěno. Bylo vybráno hřiště ve Višňovém, protože kapacita loučky pod Hladovým pramenem z posledního setkání kapacitně nevyhovovala. Do tábora byl zaveden proud, zajištěn bar, společenské stany, které se osvědčily zejména v pátečním dešťovém počasí, pitná a užitková voda a přenosné záchodky. Účastníci setkání spali ve vlastních stanech a byla možnost příjezdu a parkování vozidel.
Náš team BBSP (Babická, Byčí skála, Speleoklub a Pustožlebská) dojela až ve čtvrtek odpoledne ve složení: Laďa Blažek, Petr Smejkal, Petr Kučera a já. Večer po příjezdu jsme ještě stačili vyběhnout na Čachtický hrad a pořídit pár snímků zapadajícího slunce. Pak už jen takový ten kulturní život v táboře. Průběžně přijížděli i další účastníci, někteří se už na Slovensku nacházeli (např. skupina jež prováděla dokumentaci skalních převisů ve Slovenském ráji), nebo odjížděli (na jeskyni Mesiačný tieň a pod.).
Tady bych se měl ještě zmínit o několika večerních doprovodných akcích. Nejabsurdnější z mého pohledu byl průlez speleokalibrátorem, každý si mohl na suchu vyzkoušet, jakou úžinu jeho hrudník, hlava, zadek či celá postava snese. Zvláštní je, že postava nehraje prakticky žádnou roli, nehraje roli ani tak hluboký výdech a někteří hranatí chlapi zdolávali až 18cm úžinu. Snad nějaké jemné pohyby zad a břicha napříč kalibrátorem. Představení pokračovalo promítáním 3D obrázků, fotografiemi ze zkoumané oblasti Čachtický kras a přednáškou o Maroku, kde jeden kolega každoročně tráví několik měsíců. Další večer pak pršelo, takže se už nekonalo nic.
V pátek byla pro nás zajištěna bádací akce na jeskyni fosilní vyvěračka. Na této lokalitě bádá skupina Inovec a v poslední době pouze Ivan Demovič, ke kterému jsme jako pustožlebáci dříve jezdili (POZNÁMKA DOLE). Protože na lokalitě dělá sám, vyhloubil svážný příkop až na konec jeskyně, kde se v minulosti nalézala propast s volnými trativody. Takto byl obnažen úžasný profil zarovnaného meandrujícího kaňonu, vyplněného třetihorním sedimentem v druhohorních vápencích a slepencích. Na akci bylo celý den 8-12 lidí i z jiných skupin, z nichž jsem mimo Bohuše Kortmana, Petera Holubka a Ivana neznal .Dojel na chvíli i Krtek s Petrou z Babické SK. Možná bych měl napsat počet vyvezených koleček, ale nikdo z nás to nepočítal. Hodně. S přicházejícím večerem jsme ještě navštívili jeskyni Hladový Prameň (Občasnou vyveračku), kam se dalo vlézt i v civilu. Dojeli i Brtníci s radiomajákem, kteři měli provést radiolokační pokus v Čachtické jeskyni. Večer se krajem prohnala studená fronta s bouřkami a velmi vydatnými dešti, které akci doprovázely až do sobotního odpoledne.
V sobotu ráno to bylo organizačně nabité s mírnými organizačními zmatky. I když jsem byli napsaní na exkurzi do Čachtické jeskyně, do poslední chvíle nebylo jasné, zda vůbec budeme mít průvodce a jak se na planinu dostaneme. Šli jsme pak nahoru pěšky, to mě nevadilo počítali jsme s tím, mohli nám to řict dřív, aby jsme přesun nemuseli absolvovat v poklusu. Cesta v nejkratší trase od Občasné vyveračky na planinu připomínala trochu bahnitou pouťovou atrakci a jeskyně se nakonec najít nechala, protože jsem v ní před 20-ti lety byl. No pravda, pomohlo k tomu terénní auto, které přivezlo některé účastníky a parkovalo u vchodu.
Průvodce jsme nakonec dostali dokonce dva, včetně povrchové hlídky. Provedli nás (8 exkurzantů) spodní objevnou trasou, soustavou propástek, kuřáckých sallonů, dlouhými plazivkami do Žabkina dómu. Potom Bílý dóm, Kapličky (velmi krásně vyzdobená horní patra), Rotundy a Dlouhého dómu. Tady jsme obraceli, protože nás bylo přece jenom hodně a fotografovali jsme. Zpět horní trasou z Žabkina dómu přes několik lanových žebříků a traverzů na povrch. Jeskyni nemá smysl detailně popisovat, je velmi známá, nejdelší a nejdůležitější v oblasti. Naše Pustožlebská skupina ji navštívila 3x, většinou kvůli kopání někde v jeskyni. Naposled v r. 1988, kdy jsme vykbelíkovali 1. sifon v Brčkovém dómu a byli v plazivkách téměř na konci jeskyně (jen někteří). Úplně poprvé jsem tu byl na podzim 1978, kdy mi Čachtický Tiger oznámil, aký som vraj somár, že sa trepem dnu s karbidovkou. Nebylo to tak nejhorší.
Druhá skupina s Láďou a Kučou a s Poláky (asi 7 lidí) umístila radiomaják na konci v poměrně nových a nepřístupných koncových partiích jeskyně dómu Cesta za slunkom. Zde za úžinami je dóm s vysokým komínem, kde je teoretická možnost vytvořit nový vchod pro lepší přístup na konec jeskyně a následné bádání. Dole pak vysílali dvě hodiny. Brtníci pak signál hledali na povrchu a v tom nejhorším dešti. Dóm je zhruba 40m pod povrchem.
Večer probíhal ve znamení guláše, Topvaru, navazování kontaktů a klábosení, setkání se zúčastnilo mnoho velmi známých a důležitých osobností české a slovenské speleologie. Pokus o noční exponovíní Čachtického hradu a hlavně skutečně přestalo pršet. Ve společenském stanu i u ohně se hrálo na kytary a skončilo se hodně dlouho po půlnoci.
Nedělní ráno opět tréninkový výstup na hrad. Balení tábora, loučení s účastníky setkání a odjezd na Beckovskou jeskyni. Spolu s polskými jeskyňáři, Piffem a Ivanem ze Speleokubu a průvodcem Lukášem jsme jeskyni absolvovali celou včetně vysokého a krásně vyzdobeného komínu s krystaly a pizolity. Tento boční komín je propojen průrazem z hlavní propasti přes žebříkový padací most, rozšířenou úžinu. Průlez jsme však bohužel nenašli a vraceli se stejnou cestou zpět. Dole pak prolezli pracovní sondu a nějaké odbočky s bradavičnatými sintry a podobnou výzdobou. V dobrém čase na to, že jsme ještě fotili. Odpoledne návštěva Beckovského hradu a odjezd do Brna.
Moje fotky z akce jsou na Rajčeti a určitě tu bude mít fotky i Doktor Skála: Bližší informace o jeskyních a oblasti se dočtete na stránkách Čachtické skupiny na jeskyňářském webu.
- jedno z historických setkání jeskyňářů Čachtic, Chtelnic, Dobré vody a Moravského krasu.
- průlez speleokalibrátorem. Peter Holúbek na 18-ti cm zdolal, Kuča na 16,5 cm sice tělem zdolal, ale neprolezly uši.
- Beckovská jeskyně. Ten vrátek se ještě točí a občas se na něm i dělá. Zašněrovaný žebřík je zabezpečením proti možnému propadnutí osoby do prostoru. Je zvláštní, že žebříkový traverz nad ním do souběžné propasti není zajištěn vůbec nijak. Vpravo pak Majkův dóm, částečně zaskládaný vytěženou zeminou.
Pozn: Musím sám sebe opravit, V nadpisu mělo být správně: JESKYŇÁŘSKÝ TÝDEN V ČACHTICKÉM KRASU. Vše ostatní vč. tábora a ubytování se pochopitelně odehrálo ve Višňovém a taky jsem opravil polohu srazu, kras leží na JZ, nikoliv na východě. Neznám zeměpis, omlouvám se.
Ivan Demovič pak poslal tuto poznámku:
Nazdar, Franci,
na Tvojej stránke som si prečítal Tvoj príspevok z JT vo Višňovom - k nemu mám túto pripomienku:
prosím Ťa, uprav text: "Na této lokalitě bádá skupina Inovec a v poslední době pouze Ivan Demovič,..." asi takto: "Na této lokalitě bádá společně skupina Inovec se skupinou Čachtice a v poslední době převážně Ivan Demovič sám (s občasným přispěním blízkých skupin a sympatizantů),...".
V tomto zmysle tiež uprav ďalšiu vetu na: "Protože na lokalitě dělá většinou sám, vyhloubil svážný příkop..."
Niečo som síce o lokalite povedal priamo počas spoločnej pracovnej akcie, ale pre lepšiu informovanosť uvádzam:
Na fosílnom vývere (tiež vyvieračka v Úvoze, resp. lokalita Úvoz) sme začali pracovať v decembri 2006 spoločne s Ivanom Poláčkom, členom OS Čachtice s tým, že som to síce celé inicioval ja (on tú lokalitu ani nepoznal), ale dohodli sme sa, že ju budeme považovať za spoločnú lokalitu obidvoch skupín (Inovec a Čachtice), pretože to už od začiatku vyzeralo na taký objem prác, že na to bude treba sily skôr spájať a nie trieštiť ich na podradných lokallitách. Podľa informácií žijúcich súčasníkov sa tam pracovalo naposledy v r. 1969-1970 (vtedy prenikli vertikálne do cca -6 m, jeden účastník - Jano Kubiš, udával dokonca -15 m!). Lokalita bola potom opustená, prakticky zabudnutá a zasypaná odpadom z lomu, vápenky a stavebným odpadom + konzervy, fľaše,.... a postupne takmer zarovnaná s okolitým terénom. Po zľahnutí navážky ostala obnažená len bočná stena s eróznymi výmoľmi.
S Ivanom P. sme spoločne vyčistili starú (hornú) sondu do -2,5 m, ten však začiatkom apríla 2007 odišiel na mesiac do Maroka a po návrate sa mu vo firme (je spolumajiteľom geodetickej kancelárie) nahromadilo toľko práce, že odvtedy je takmer stále zahltený (v tomto roku bol zas mesiac v Číne a tak sa situácia opakuje). Za tejto situácie som teda mal na výber len z dvoch možností: buď lokalitu zanechať na neurčitý čas, alebo pokračovať sám, v lepšom prípade len s občasnou pomocou iných jaskyniarov. Sám som však nemohol hĺbiť starú sondu do predpokladaných -16 m (výsledok získaný senzibilom - medené drôty "L"), tak som sa rozhodol preniknúť čo najhlbšie vodorovne zo strany úvozu. Na tom mieste bolo vtedy len husté krovie, žiaden náznak skalného kaňonu. Celý úvoz (dlhý cca 500 m) totiž podľa môjho názoru vznikol preborením tenkého stropu podzemného freatického koridoru, z ktorého voda vyvierala na povrch niekde nižšie. Po poklese eróznej bázy Váhu sa vodný tok, ktorý odvodňoval podstanú časť čachtickej planiny(cca 18 - 21 km2), presunul do hlbšieho horizontu a dnes vyviera v Čachtciach ako vyvieračka Teplica (zachytená do vodovodu). Priepustnosť v smere do súčasného aktívneho výveru je však značne blokovaná nánosmi, a tak hladina krasovej vody z masívu občas vystúpila tak vysoko, že lokalita vtedy fungovala ako občasný výver, čo potvrdil aj svedok z Čachtíc. Pravda, hladina pri poslednom maxime dosiahla úroveň len cca -3 m pod okrajom starej sondy, ale v novej, horizontálnej sonde som našiel stopy po tom, ako odtekala podzemným zasuteným kanálom smerom do úvozu. Prezrádzajú to tiež vodou vyplavené dutiny v hline, resp. medzi skalnými blokmi, na ktorá sme narazili pri posledných akciach v rámci JT (7.-8.8.2008). Inak strop týchto voľných dutín sme zastihli už v marci 2007, keď sme s I. Poláčkom dosiahli v starej sonde hĺbku -2,5 m!. Len vtedy som nevedel, čo si o tých dutinách myslieť - napr. M. Sluka to vysvetľoval vtekaním zrážkovej vody z povrchu (niečo ako trativod pod dnom závrtu). Spolu so svedectvom o vyvieraní vody v úvoze to však všetko do seba zapadá a znamená to, že tu voda vyvierala ešte aj po tom, čo bola stará sonda v 70-tych rokoch zasypaná! To je vskutku pozoruhodné, lebo okraj starej sondy leží 65 m nad hladinou aktívmeho výveru v Čachticiach. Teda fosílna vyvieračka nie ja až taká fosílna, ak ešte nedávno slúžila ako prepad povodňových vôd.
přiložena fotogalerie lokality od Juraje Kouřila.